Fotografování

15. únor 2019

Od zmáčknutí spouště až po zavěšení na zeď

BY:

Konečně jsem si splnil sen - svojí fotografii jsem nafotil, vytisknul a pověsil na zeď.

V tomto článku shrnu svoje zkušenosti s celým procesem.

Vše začalo zájmem o panoramatickou fotografii. Po přečtení různých článků, mě nejvíc zaujal článek o skládání panoramatických fotografií od Jana Šmída, kde bylo vše krásně a srozumitelně popsáno. Ale něco jiného je když to vidíte napsané, a nebo si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Tak jsem se rozhodl zúčastnit se kurzu panoramatické fotografie s Janem Šmídem a Karlem Horáčkem, kde nám oba pánové vtloukali do hlavy postupy při focení a následné zpracování v počítači a za to jim patří velký dík.

Po nastudování a vyzkoušení celého procesu tvorby panoramat jsem se rozhodl vyfotit si starou Prahu z neobvyklého místa pro focení. Vybral jsem si pohled na palác Křížovníků u Karlova mostu z druhého břehu Vltavy, a protože je to u vody, rozhodl jsem se to nafotit v tzv. modrém světle (blue hour), které nastává těsně po západu, nebo těsně před východem slunce a trvá opravdu jen chvilku, což může být opravdu problém při pořizování více snímků pro panorama, takže přijít o hodně dřív, vše si nastavit, připravit a vyzkoušet, aby jste potom jen v rychlém sledu nafotili potřebné záběry, v mém případě 2x10 (expoziční bracketing). Pak to vše upravit, sestavit dohromady a můžete přejít k tisku. Uděláte si předtiskovou úpravu (v lightroomu je celkem jednoduchá) a můžete tisknout.

Protože mám tiskárnu, kde můžu tisknout šíří 17" (43,2cm) a délka záleží pouze na návinu role, tak výsledné panorama má 130cm na délku. Rámovat se to dá, ale počítejte, že rám bude stát dost peněz, proto jsem radši zvolil techniku nalepení na lehčenou desku, kterou jsem okoukal u Robert Rodriguez Jr. . Chtěl jsem samolepící velmi pevnou desku Gatorfoam, ale bohužel se u nás neprodává potažená samolepící fólií, a tak jsem zvolil KAPA FIX, která má na sobě samolepící fólii. S deskou se pracuje velmi dobře (velmi jednoduše se řeže), ale velká nevýhoda je její náchylnost na poškození při nešetrné manipulaci (hlavně rohů desky), takže příště zvolím gatorfoam a nechám si jí potáhnout samolepkou.

Pak už zbývá nalepit tavnou pistolí vyztužovací dřevěné lišty s otvory pro zavěšení (velmi doporučuji výkonnější tavnou pistoli, malé jsou pro nanášení většího množství lepidla naprosto nepoužitelné a i celkem levná Steinel Gluematic 3002 je naprosto dostačující). Zvolil jsem zavěšení na lanko (pevnostní vlasec) pro velmi jednoduché usazení obrazu do roviny.

Zavěsíme, srovnáme do roviny a je hotovo.

Bohužel zas tak jednoduché to není, pokud se rozhodnete pro vlastní výrobu fotografií a jak se říká "Každá sranda něco stojí", tak tohle je ten případ.

  • Úplným základem je kvalitnější a dobře kalibrovaný monitor.
  • Sofistikovanější program na úpravu fotografií (o žádném použitelném zdarma nevím).
  • V případě práce s datově většími fotkami, počítejte s velkými nároky na výkon a velikost operační paměti počítače.
  • Pokud to myslíte s vlastním tiskem fotografií vážně, tak počítejte s nemalými náklady na fototiskárnu.
  • Vřele doporučuji vybrat si pro tisk vaší vybrané fotografie ten nejkvalitnější papír v rámci vašich možností (v mém případě si tisknu na Baryta Silk 310, který je naprosto skvělý), je drahý, ale výsledek pak stojí za to.
  • Do normálně velké místnosti se hodí spíš menší obrázky. Vhodné rozměry jsou A3 v rámu, nebo A2 bez rámu na desce. Větší rozměr se hodí spíš jako solitér a chce víc prostoru kolem sebe. I tak kvalitnější rám s paspartou, nebo kašírování na desku stojí nemalé peníze a to nemluvím o všech potřebných nástrojích, které k tomu potřebujete.
  • Musíte také počítat s nekonečnými hodinami studování postupů JAK NA TO.

Pokud jste se rozhodli do toho jít i přes všechna úskalí, tak vám fandím, protože pocit z vlastně vyfocené, vytisknuté a následně zavěšené fotografie na zeď je naprosto nepopsatelný a ani na vteřinu nelituji svého rozhodnutí do toho jít.