Photography

29 September 2015

Krvavý měsíc 28.9.2015 – magický úkaz

BY:

Dnes to nebude ani tak o fotografování, ale spíš příběh o tom, že i když máte vše naplánované se spoustou různých alternativ, tak osud stejně nezměníte. Vše začalo asi před 2 měsíci, kdy jsem si objednal na tento datum fotografický workshop zaměřený na velkoformátovou fotografii a noční fotografování v Saském Švýcarsku.

O několik dní později to pořadatel musel zrušit pro neplánovanou služební cestu. Řekl jsem si dobrá, nevadí podniknu něco s rodinou a pronajal jsem chalupu v nádherné krajině Lužických hor, které mi už dávno přirostli k srdci. Rozplánoval jsem si výlety s rodinkou a samozřejmě také svoje fotografické procházky. Dva dny před odjezdem jsem jen pro upřesnění poslal zprávu pronajímateli. Vzápětí mi pronajímatel volal a sdělil mi milion důvodů, proč na chalupu nemůžeme jet a nabízel jiné termíny s různými slevami. Slušně jsem odmítl, i když v duchu jsem si myslel svoje. Už mne to ani neudivuje, protože se nám to v České republice nestalo poprvé. Samozřejmě dva dny před začátkem prodlouženého víkendu, který měl být jedním z posledních slunečných, už neseženete rozumné ubytování v jakékoli pěkné lokalitě. A když, tak je ubytování astronomicky drahé, nebo příšerná špeluňka.

  • zebrak_01
Proto jsem se rozhodl podnikat výlety z domova a na magické datum 28.9.2015 4:47 vymyslet nějaký motiv. Přemýšlel jsem o červeném měsíci jako ústředním motivu, ale chtělo to, jak jsem někde slyšel, něco k tomu. Napadlo mne, že by se červený měsíc mohl pěkně vyjímat nad nějakou zříceninou a vytvořit tak tajemnou atmosféru fotografie. Po pečlivém výběru za pomocí mapy a aplikace http://photoephemeris.com/ pro určování polohy objektu a směru toku světla, jsem vybral hrad Žebrák. V pátek jsem vyrazil na Žebrák, našel jsem ideální místo pro stativ (kupodivu to bylo hned na začátku parkoviště u hradu ;-)), udělal pár zkušebních fotografií a vyrazil s dobrým pocitem domů. Vše se začalo v dobré obracet.

Jestli to bylo tím nastávajícím magickým přírodním úkazem (vlastně hned byly dva – super úplněk a zatmění) nevím, ale radoval jsem se předčasně.

V sobotu jsme vyrazili na plánovaný výlet do obory Židlov, kde jsme chtěli načerpat trochu duševní pohody, radosti z přírody a zvířat okolo. Takže to už začalo hned na dálnici u Mladé Boleslavi, kde jsme uvízli v ¾ hodinové zácpě. Nevadí říkám si, v Kuřívodech, nebo Mimoni si dáme oběd a vyrazíme čerpat pohodu. V Kuřívodech restaurace zavřená a v Mimoni jsem si připadal jak mimoň. V Mimoni propagovaná restaurace Dřevěnka je lepší bufet udělaný z tesko baráku, který má dvě výčepem oddělené místnosti a předzahrádku u hlavní silnice. Na zahrádku byla zima, a v obou poloprázdných vnitřních místnostech bylo v poledne dost nakouřeno a na dotaz zda nemají ještě nějakou místnost, kde by jsme se mohli s dětmi najíst a nebylo tam nakouřeno, tak mi s úsměvem řekli NE (škoda, že byl zrušen Zákaz kouření v době oběda). Hledali jsme tedy dál. Chytrý telefon nám sdělil, že jsou tam mimo několika heren ještě další restaurace: Pizza – bufet s pizzou do ruky, Čína – prázdno, tma a puch ze smaženého jídla, majitel se k nám pro jistotu otočil zády a dělal neviditelného, Hotelová restaurace – zavřeno. Začínal jsem pomalu soptit, sebral jsem manželku, děti a vyrazili jsme směr obora. Obora Židlov je významná vypuštěním stáda Zubrů, takže při troše štěstí je můžete z dálky spatřit. Na internetu se lze dočíst, že po oboře je povolen pohyb turistů a cyklistů mimo klidovou zónu, ale už tam není vyznačená klidová zóna. Vešli jsme do obory hlavní branou, kde se po pár metrech nachází honosný dřevěný srub s velkým zahradním grilem (na grilování Zubra?) to vše v majetku naší armády. Přečetli jsme si informační tabule a zjistili jsme, že se nacházíme v klidové zóně, což mi tak nevadilo, jako spíš upozornění, že v září a říjnu se tu v určité hodiny loví zvěř. Všude okolo byly slyšet výstřely (mimo hodiny určené pro lov), tak jsme to vzdali a vyrazili k domovu. Před Mnichovo Hradištěm, jsme potkali hospůdku u silnice, kde bylo mile a útulno. Po dobrém jídle z nás spadla špatná nálada a těšili jsme se na neděli, kdy byla v plánu ZOO – Praha.

  • zoo_05
Zoo proběhla kupodivu bez problémů a já se těšil na noční fotografování Krvavého Měsíce. Ve tři ráno jsem vstal, zkontroloval oblohu – měsíc krásně zářil mezi pár mráčky. Sednul jsem tedy do auta a za hoďku jsem byl u Žebráku. Tma jak v pytli, měsíc za nepropustnou hradbou mraků, chvíli jsem počkal, ale nic se nezměnilo. Tak jsem smutně vyrazil k domovu a přemýšlel, kde bych alespoň mohl spatřit zbytek zatmění. Napadli mne Průhonice, jsou na druhém konci Prahy od Žebráku, kousek od nás, a když jsem odjížděl z domova, tak byl měsíc krásně vidět. Ještě jsem to zkontroloval zastávkou u Modletic a opravdu, měsíc byl nezvykle velký a pěkně oranžový. Vyrazil jsem k Průhonicím. Bohužel nešlo narychlo najít místo tak aby se tam rozumě vešel měsíc a osvětlený Průhonický zámek, proto jsem vyrazil na místo, kde jsem věděl, že mne nebude rušit světlo z okolí. Měsíc krásně zářil nad stromy, a tak jsem rychle vybalil fotografické nádobíčko, udělal jednu fotografii na slepo pro určení správné kompozice a nastavení hodnot, druhou s jakž takž nastavenými hodnotami pro kontrolu zaostření a třetí záběr během expozice překryl mrak, který už nezmizel a tím bylo fotografování a moje trpělivost u konce.

Takže výsledkem celého dvouměsíčního plánování je jedna zkušební fotka a pár rodinných fotografií ze zoo.

A závěrem? Když se nad tím zpětně zamyslím, tak i přes nepřízeň osudu, byl pohled na Krvavý měsíc zážitkem, který stál za to a už se těším na rok 2018, kdy by se nám měl naskytnout obdobný pohled.

  • moon_01
  • zebrak_01
  • zoo_01
  • zoo_02
  • zoo_03
  • zoo_04
  • zoo_05
  • zoo_06
  • zoo_07
  • zoo_08
  • zoo_09
  • zoo_10
  • zoo_11

Simple Image Gallery Extended